Reklama
 
Blog | Přemysl Krch

Kdo další se povozí na kolotoči morálního hazardu?

Po problémech Řecka a Irska dostal tlak držitelů dluhopisů na kolena Portugalsko. Raketový nárůst úroků z nově vydaných dluhopisů neměla malá ekonomika šanci ustát. Stejně jako v předchozích dějstvích této krize se opakuje stejný scénář: dravci se slétli na kořist, dosáhli svého a teď krouží a hledají další oběť. Nelze se jim divit – už rok jim představitelé Eurozóny dokazují, že ať se děje cokoliv, oni se nejprve hlasitě bijí v prsa, ale ve finále oznámí další záruky za havarovaného dlužníka.

Po problémech Řecka a Irska dostal tlak držitelů dluhopisů na kolena Portugalsko. Raketový nárůst úroků z nově vydaných dluhopisů neměla malá ekonomika šanci ustát. Stejně jako v předchozích dějstvích této krize se opakuje stejný scénář: dravci se slétli na kořist, dosáhli svého a teď krouží a hledají další oběť. Nelze se jim divit – už rok jim představitelé Eurozóny dokazují, že ať se děje cokoliv, oni se nejprve hlasitě bijí v prsa, ale ve finále oznámí další záruky za havarovaného dlužníka.

Je vysoce nepravděpodobné, že by za takové situace investoři nepřitlačili na pilu a nežádali mnohem více, než doposud. Vědí, že spirála dluhové pasti se roztáčí čím dál blíže k jádru Eurozóny a spolu s tím roste i nutnost udržet tento systém za každou cenu v chodu. V opačném případě by se v důsledku tlaku na své domácí banky začaly hroutit ekonomiky v celé Eurozóně. Čím více se ale snaží, tím více utvrzují spekulanty v tom, že zvolili dobrou strategii – je to zkrátka učebnicový příklad morálního hazardu. Dostat na kolena Španělsko je však zřejmě prozatím velké sousto i pro spekulanty. Proto zatím taktně obcházejí kolem a čekají na klopýtnutí. Na scénu se tedy znovu vrací otázka opětovného vystupňování tlaku na některou z dvojice Řecko – Irsko.

Především v případě Řecka se tedy opět otevírá otázka možné restrukturalizace dluhu. Tato možnost se ale ve světle stupňující se zlaté horečky na dluhopisových trzích nejeví zcela nerozumně. Navzdory obrovským nákladům, které by takový krok znamenal pro celou Eurozónu, má Evropa stále šanci ukázat, že pro ozdravení Eura je připravena i na bolestivé kroky. A přestože by v současné době řízený default Řecka bolel, bude bolet zcela jistě méně, než vynucený default o půl roku později, kterému by nepochybně předcházelo další masivní pumpování peněz do Athén.

Reklama

Zároveň by tímto krokem zbavila spekulativní investory vidiny bezrizikové investice s pohádkovým výnosem, za níž se jinak poženou v ostatních zemích Eurozóny. Bez rozdílu, která to bude – s jídlem poroste chuť spekulantů tak dlouho, dokud se Eurozóna nesesype jako domeček z karet.