Hrůzný čin norského extremisty Anderse Behringa Breivika šokoval celé Norsko. V regionu, kde ke kultuře politiky patří těsný kontakt s obyvatelstvem, je takovýto projev politické nesnášenlivosti ještě více nečekaný, než v jiných částech Evropy. Přitom diskuse o problémech, na které tento zřejmě narušený jedinec údajně chtěl svým běsněním poukázat, se v posledních letech roztáčí na plné obrátky a znepokojivý nárůst xenofobie a pravicového extremismu se nevyhýbá ani jiným zemím. Česká republika není výjimkou.
V celé tragédii se však nyní rozehrálo druhé dějství. Média se snaží do nejmenšího detailu popsat tohoto portrét masového vraha a jeho pohnutky. Deníky po celé Evropě otiskují úryvky nebo celé znění Breivikova manifestu. Problém je, že právě o to vrahovi šlo – získáním publicity jít příkladem jiným extremistickým skupinám a jednotlivcům nejen v Norsku, ale i jinde. Jakákoliv mediální masáž pouze napomáhá k budování kultu osobnosti tohoto psychicky narušeného člověka mezi extremisty a radikálními xenofoby v Norsku i jinde.
Naše politicky korektní společnost tak opět naráží na bariéry své korektnosti a je zcela bezradná. Nechává média, ať dále šťourají do nejmenších detailů, netušíc hrozbu s tím spjatou.Popularizace takovýchto činů povede pouze ke snahám je zopakovat a veškeré vyjádření k nim by mělo být strohé odmítnutí bez další relativizace. Z pana Breivika se jinak může stát kult pro ostatní extremisty.
Na samotné otázky přistěhovalectví a role imigrantů v jejich nové domovině, na téma socialismu ve společnosti i na další klíčová témata směřování společnosti je třeba studovat jeden druhého, mluvit spolu a naslouchat. Na děsivý čin pana Breivika lze ale v médiích jediné: Stručně odsoudit a dále mlčet.